Doteky č. 3
21. 10. 2008
Potřebují dospívající ještě rodiče?
Když chodívám do škol na přednášky, obvykle do devátých tříd,
často narazíme na to, jak si v tom období dospívající rozumí se svými rodiči.
Z odpovědí vyplývá, že to není příliš snadné období. Bylo by dobré ale uznat, že je
to pro obě strany, dospívající i jejich rodiče, přibližně stejně obtížné.
Někdy si říkám, že ty primitivní národy, kde se uchovávají rituály, které
jasně ohraničují vstup dítěte do světa dospělých, to mají snadnější. Líp se
zorientují. Ještě do nedávné doby i u nás bylo vstupenkou do světa dospělých
ukončení školy, návrat z vojny nebo svatba, To už ale dnes neplatí. Na vojnu se
nechodí, studium je mnohdy záležitost téměř celoživotní a svatba se odkládá na
neurčito – je přece možné nastěhovat se k sobě a žít spolu i bez toho “papíru”. Což
předpokládá, že to není zas tak závazný krok a rodiče nikdy neví, kdy to ty mladé
přestane bavit a zase se odstěhují zpátky do rodného hnízda.
To ale přináší stále víc nejistoty do vzájemných vztahů. Mladí možná mají
někdy pocit, že si zaneprázdnění rodiče neudělají čas, aby jim skutečně naslouchali,
rodiče zase mohou trpět pocitem, že neví, jak se ke svým dospívajícím dětem
přiblížit. Obvykle to zkoušejí jedním ze dvou způsobů: snaží zůstat s dítětem
“kamarád” a tak společně sledují televizní seriály pro mládež, drby z časopisů či
mládežnické hudební pořady a snaží se stále chovat “mladě” (což je někdy trapas:
). Druhým extrémem je, že si rodiče uvědomují, že jejich bezprostřední vliv na
děti slábne a snaží se neustálou kontrolou ujišťovat sami sebe, že své děti vychovali
dobře a ty si teď budou umět v životě poradit. Ani jeden z těchto přístupů není
ideální. Nicméně období dospívání může být i skvělým obdobím, kdy se vztahy
v rodině mění k dobrému, protože už jsme schopni zralejšího a zodpovědnějšího
přístupu. Jen to musíme vzít za správný konec a trochu zabojovat.
Nebojte se občas s rodiči otevřeně promluvit. Vím, že je to někdy riskantní
záležitost zkoušet hovořit o svých pocitech, kterými si dospívající není kolikrát ještě
sám jistý, ale když si uvědomíme, že ani rodiče to nemají tak snadné, půjde to líp.
Už jste prostě trochu na jedné lodi a čím dřív se spolu dokážete domluvit, tím líp.
Dobré vztahy v rodině totiž přinášejí nejen pocit uspokojení, ale zároveň bývají
často podporou a motivací pro všechno velké a krásné, čeho ještě chcete v životě
dosáhnout. Tak to nevzdávejte a bojujte! Výhra stojí za to!
Lída
často narazíme na to, jak si v tom období dospívající rozumí se svými rodiči.
Z odpovědí vyplývá, že to není příliš snadné období. Bylo by dobré ale uznat, že je
to pro obě strany, dospívající i jejich rodiče, přibližně stejně obtížné.
Někdy si říkám, že ty primitivní národy, kde se uchovávají rituály, které
jasně ohraničují vstup dítěte do světa dospělých, to mají snadnější. Líp se
zorientují. Ještě do nedávné doby i u nás bylo vstupenkou do světa dospělých
ukončení školy, návrat z vojny nebo svatba, To už ale dnes neplatí. Na vojnu se
nechodí, studium je mnohdy záležitost téměř celoživotní a svatba se odkládá na
neurčito – je přece možné nastěhovat se k sobě a žít spolu i bez toho “papíru”. Což
předpokládá, že to není zas tak závazný krok a rodiče nikdy neví, kdy to ty mladé
přestane bavit a zase se odstěhují zpátky do rodného hnízda.
To ale přináší stále víc nejistoty do vzájemných vztahů. Mladí možná mají
někdy pocit, že si zaneprázdnění rodiče neudělají čas, aby jim skutečně naslouchali,
rodiče zase mohou trpět pocitem, že neví, jak se ke svým dospívajícím dětem
přiblížit. Obvykle to zkoušejí jedním ze dvou způsobů: snaží zůstat s dítětem
“kamarád” a tak společně sledují televizní seriály pro mládež, drby z časopisů či
mládežnické hudební pořady a snaží se stále chovat “mladě” (což je někdy trapas:
). Druhým extrémem je, že si rodiče uvědomují, že jejich bezprostřední vliv na
děti slábne a snaží se neustálou kontrolou ujišťovat sami sebe, že své děti vychovali
dobře a ty si teď budou umět v životě poradit. Ani jeden z těchto přístupů není
ideální. Nicméně období dospívání může být i skvělým obdobím, kdy se vztahy
v rodině mění k dobrému, protože už jsme schopni zralejšího a zodpovědnějšího
přístupu. Jen to musíme vzít za správný konec a trochu zabojovat.
Nebojte se občas s rodiči otevřeně promluvit. Vím, že je to někdy riskantní
záležitost zkoušet hovořit o svých pocitech, kterými si dospívající není kolikrát ještě
sám jistý, ale když si uvědomíme, že ani rodiče to nemají tak snadné, půjde to líp.
Už jste prostě trochu na jedné lodi a čím dřív se spolu dokážete domluvit, tím líp.
Dobré vztahy v rodině totiž přinášejí nejen pocit uspokojení, ale zároveň bývají
často podporou a motivací pro všechno velké a krásné, čeho ještě chcete v životě
dosáhnout. Tak to nevzdávejte a bojujte! Výhra stojí za to!
Lída